Po přečtení informací této stránce si možná zodpovíte odpověď na otázku, zda je výhodnější byt v družstevním vlastnictví nebo byt v tzv. osobním vlastnictví. Zde naleznete nesporné výhody osobního vlastnictví. Družstevní vlastnictví má jistě i některé své výhody, ve výsledku lze však jednoznačně konstatovat, že výhody osobního vlastnictví zcela zásadně převažují nad výhodami družstevního vlastnictví a družstevní vlastnictví je považováno již jako přežitek, který je v moderní současnosti dlouhodobě nevyhovující a zcela v rozporu se standardy bytového vlastnictví ve vyspělých státech Evropské unie. Smutnou pravdou však je, že členové představenstva některých družstev zcela klamavě informují své členy o těchto skutečnostech a v členech družstva ponechávají či vyvolávají mylné přesvědčení, že stávající (tj. družstevní) vlastnictví je pro ně výhodnější.

Zde je několik důvodů proč družstevní vlastnictví nahradit tzv. osobním vlastnictvím:

a) Důvod, který je pro svoji důležitost nutno zmínit na prvním místě je to, a mnoho družstevníků si toto neuvědomuje, že v případě družstevního bytu jsou pouze nájemci bytu, nikoliv jeho vlastníkem. Vlastníkem bytu, příp. domu, je pouze družstvo a jen družstvo vykonává vlastnické právo. Člen družstva je nájemcem bytu, jehož vztah k družstvu (vztah nájemce – pronajímatel) se řídí ustanoveními § 663 a násl. občanského zákoníku (nájemní smlouva) a dále stanovami družstva. Byt je majetková hodnota v řádu stovek tisíc až milionů korun a s touto majetkovou hodnotou může nakládat za daných podmínek představenstvo družstva. Extrémním případem (který by však nebyl v naší historii ani poprvé ani naposledy) je bankrot družstva, způsobený chybami v hospodaření družstva, jehož důsledkem může být ztráta majetku družstva a jeho prodej v dražbě. Obecně platí, že je lepší si za svůj majetek odpovídat sám a nikoliv spoléhat na poctivost a odbornost svých zástupců - v tomto případě vedení družstva. Za určitých podmínek může být členovi družstva dokonce nájemní smlouva vypovězena a může být vyloučen z družstva. Vypořádací podíl, který by měl vyloučený člen družstva obdržet, rozhodně neodpovídá tržní hodnotě družstevního bytu.

b) Dalším důležitým faktem je vyšší tržní hodnota bytu v osobním vlastnictví oproti družstevnímu vlastnictví. Odborníci na trhu s nemovitostmi potvrdí, že byty v osobním vlastnictví se prodávají za cenu vyšší o jednotky až desítky procent oproti družstevnímu vlastnictví a zároveň se prodej uskuteční rychleji. Převodem bytu do osobního vlastnictví lze v podstatě obratem zhodnotit svůj majetek o desítky až stovky tisíc korun. V případě prodeje bytu ve vlastnictví se sice státu musí odvést daň z převodu nemovitosti, jež vychází z hodnoty bytu, i přesto však prodávající obecně obdrží vyšší cenu, než při převodu členských práv v družstvu vč. práva nájmu bytu. Důvodem této skutečnosti je (kromě nedůvěry řady lidí vstupovat do družstevního vlastnictví) především možnost financovat koupi bytu v osobním vlastnictví hypotéčním úvěrem. V případě převodu družstevního bytu musí mít nabyvatel tzv. hotovost nebo jinou nemovitost k zástavě pro banku, což není příliš běžné. Rovněž platí další omezení, a sice že nájemcem družstevního bytu může být buď jeden člověk anebo manželé. V případě, že se pro družstevní byt rozhodnou druh a družka, což je čím dál častější, nebudou moci družstevní byt nabýt společně. Stanovy některých družstev vylučují nabytí bytu cizincem, přitom cizinci tvoří nemalou skupinu osob, které se na trhu s byty podílejí. Při převodu družstevního bytu se namísto daně z převodu nemovitostí platí poplatek za převod družstvu, který je mnohdy velmi vysoký a neodpovídá hodnotě služeb, které družstvo svému členu poskytuje a může se dokonce i rovnat dani z převodu nemovitosti (družstva někdy pomocí vysokého převodního poplatku regulují spekulativní převody družstevních bytů). Členové družstva často nevědí, jaká je výše poplatku družstvu a o to větší překvapení je pak čeká při převodu družstevního bytu v kanceláři družstva.

c) Jak bylo již výše uvedeno, jen vlastník bytu může v plném rozsahu vykonávat svá vlastnická práva k bytu. V případě bytu v osobním vlastnictví může jeho vlastník dát byt do pronájmu třetí osobě bez souhlasu družstva (podnájem družstevního bytu bez souhlasu družstva je neplatný) nebo v něm zřídit věcné břemeno doživotního bydlení např. pro své rodiče nebo handicapované děti pro případ, kdyby se se stávajícím majitelem cokoliv stalo. Stejně tak může byt ve vlastnictví sloužit jako zástava tzv. americké hypotéky či jiného obdobného produktu banky, které umožňují financovat formou výhodného úvěru nejrůznější potřeby majitele nebo osob jemu blízkých, např. studium potomků, nákladná operace, rekonstrukce bytu, pořízení jiné nemovitosti apod. Dále platí, že jen vlastník bytu rozhoduje o tom, zda budou v bytě provedeny nějaké stavební úpravy či rekonstrukce. Jakékoliv podstatnější úpravy v družstevním bytě podléhají souhlasu družstva.

d) Značný rozdíl platí též v případě dědění bytu. Na rozdíl od bytu v osobním vlastnictví totiž nemůže družstevní byt zdědit více osob, nejsou-li dědici manželé. U bytu v družstevním vlastnictví je vyloučeno, aby členská práva v družstvu vč. práva nájmu bytu zdědilo např. několik sourozenců. V případě dědění více osob je nezbytné, aby tyto osoby mezi sebou uzavřely dohodu o tom, kdo bude členem družstva a jakou částkou vyplatí ostatní dědice. Z důvodu nemožnosti zřízení zástavního práva k družstevnímu bytu musí mít tento dědic družstevního bytu hotovost k vyplacení ostatních účastníků dědického řízení. V případě bytů v osobním vlastnictví je naopak běžné, že dědic, kterému byt připadne, si obstará peníze na vyplacení ostatních dědiců prostřednictvím úvěru se zřízením zástavního práva k tomuto bytu. V případě úmrtí jednoho z manželů, kteří byli společnými členy družstva, stává se nájemcem družstevního bytu a členem družstva automaticky pozůstalý manžel. Dohoda dědiců o tom, že byt získá např. potomek zemřelého není tudíž možná pro svůj rozpor se zákonem. Naproti tomu je u bytu ve vlastnictví častá dohoda dědiců o tom, že byt připadne do vlastnictví potomkovi zemřelého a pozůstalému manželovi se v bytě zřídí věcné břemeno doživotního bydlení. U družstevního bytu je toto vyloučeno. Otázky dědictví jsou velmi citlivé záležitosti, které mohou nezřídka u rodinných příslušníků do té doby v pohodovém vztahu vyvolat neshody či dokonce vzájemnou odluku apod. I z tohoto důvodu je dobré k této věci přistupovat zodpovědně, tedy ještě za života zůstavitele a převod bytu do OV je jedním z prostředků.

Zastávám názor, že členovi družstva by měla být vždy dána možnost se svobodně rozhodnout, zda chce zůstat v družstvu či nikoliv, a to ať se jedná o jednotlivce nebo minoritní skupinu členů družstva. Tzn. je-li vůle několika osob v družstvu z družstva vystoupit a převést byty do OV, družstvo by jim toto mělo umožnit a těch, kdo chtějí v družstvu zůstat, se jejich právní postavení jakkoliv nezmění. Důvod bránit individuálním převodům bytů do OV není zvlášť tehdy, když tito žadatelé hodlají náklady na převod uhradit ze svého. Pamatujte, že v případě, kdy členská schůze platně odsouhlasí převod bytů do OV, představenstvo je tímto rozhodnutím členské schůze vázáno a je povinno se jím řídit, tzn. v co nejkratší době provést prohlášení vlastníka budovy dle zákona č. 72/1994 Sb. a dále uzavřít jednotlivé smlouvy o převodu vlastnictví bytových jednotek nebo garáží do vlastnictví členů družstva/nájemců. Doporučuje se v usnesení členské schůze pro tento případ též stanovit představenstvu lhůtu pro splnění těchto úkolů a v případě průtahů zaviněných představenstvem se nebránit výměně vedení družstva.

Výše uvedený výčet nevýhod družstevního vlastnictví není úplný a zvídavý čtenář na jiných internetových portálech jistě nalezne spoustu jiných objektivních informací k vlastnímu posouzení této problematiky.